Když odpověď je ano, co je otázka?

Pokud se začneme zabývat zásadními otázkami lidské existence, nastupujeme osobní hledání víry. Nejsou to otázky, které se ptají na informaci nebo názor, ale ty, které se zblízka dotýkají našeho srdce, směřování našich srdcí, našich myslí a naší vůle. Jak budu nakládat s tím, co mi život nabízí? Jaké mám či máme poslání? Jsou to otázky bytostně náboženské, kdo by ale čekal jakýkoli dogmatismus nebo něco předepsaného, bude překvapený. Jejich zodpovídání nás naopak vede k tomu stát se plně vědomým sebe sama, na základě toho sobě samému porozumět, samostatně se rozhodovat o svých hodnotách a závazcích a jednat s jistotou a odpovědně.

Naše práce získává hlubší smysl, když dokážeme rozšířit oblast svého života tak, aby zahrnovala i veřejný svět. Pak vznikají nevyřčené dobrovolné závazky vůči společenství a Zemi. Plynou z přirozené lidské potřeby určité sdílené identity, z potřeby se spolupodílet na cílech, které nás přesahují, a z potřeby, aby se nám dostalo pomoci, když uvízneme v nezdarech se sebou samými. Dovolme, aby náš příběh rostl ruku v ruce se společným příběhem – dokážeme tak lépe rozpoznat svůj osobní příběh v dědictví předchozích příběhů.